Dobrá vůle vymanit se z totalitních dědictví nakonec zvítězí

Od dubna roku 2015, kdy Klub historický a státovědný v Prostějově uspořádal přednášku o osudech starého židovského hřbitova ve Studentské ulici, se o místu posledního odpočinku prostějovských Židů z let 1801 až 1908 objevila celá řada faktografických článků jak v těchto radničních listech, tak dalších médiích. Muzeum a galerie v Prostějově k tomuto tématu připravilo rozsáhlou putovní výstavu, která byla k vidění ve Špalíčku od počátku června do konce srpna, a byla rovněž nabídnuta s doprovodnými prezentacemi i RG a ZŠ města Prostějov. Vznikly speciální webové stránky. Lidé, které toto téma zajímalo, volali, chodili a ptali se. Mnozí pomáhali s dohledáním a dovysvětlením historických reálií.

Po dvou letech výzkumů, které navázaly na předchozí mnohaletou práci PhDr. Marie Dokoupilové, známe velmi dobře historii hřbitova ve Studentské ulici i okolnosti jeho devastace po roce 1943. Např. víme, že se zde prováděly různé výkopové práce, ale neexistuje jediný dokument, který by dokládal exhumaci téměř dvou tisíc lidských ostatků. Proto se židovská komunita snaží ve spolupráci s institucemi České republiky a za konzultací s vedením města připravit projekt, který by vrátil místu důstojný charakter s tím, že bude vyhovovat potřebám provozu školy a obyvatel v okolí. Nejde o obnovu hřbitova ani o výstavbu zdi, která by tento prostor ohraničovala, ale o společnou péči o duchovní hodnoty, které jsou vlastní židovské i křesťanské kultuře.

Protektorátní ohlasy

Přesto se v Prostějově v posledních měsících šíří názory, které jsou nepravdivé jak ve vztahu k historii Prostějova, tak i k současným záměrům židovské komunity. Lidé, kteří tyto názory šíří, se nezajímají o názor historiků nebo židovské komunity. Diskutovat o faktech z principu vůbec nechtějí. Čím více tito lidé deklarují, že nejsou antisemity a nezpochybňují holokaust, tím více je jejich rétorika podobná prostějovským hlasům z roku 1939, které volaly po tom, aby se využilo protižidovské politiky v protektorátu k odstranění židovského hřbitova. Starý židovský hřbitova byl jako tzv. arizovaný majetek prodán městu v roce 1943. Lepší náhrobky si pak za války koupili i místní kameníci, ty horší použili někteří čeští sedláci při dláždění dvorů. Je úžasné, že se našli jejich potomci, kteří nám dnes náhrobky vracejí a napravují tak činy svých předků. Je zcela nepochopitelné, že někdo dnes zpochybňuje, že likvidace hřbitova byla důsledek holokaustu, jehož součástí bylo odebrání základních práv židovským občanům včetně konfiskace jejich majetku. Jestliže se dnes někdo vymezí proti jakékoli snaze, aby po dohodě s městem byla plocha bývalého starého židovského hřbitova vhodným způsobem upravena jak se běžně děje v celé Evropě, pak se staví k zástupu těch, kteří za německé okupace souhlasili s devastací hřbitova či z ní přímo těžili. A je jen malou nadsázkou tvrdit, že jsou za „výdobytky holokaustu“ vlastně rádi.

Dobrá vůle zvítězí

Absurdita tohoto postoje je patrná  pokud se zamyslíme nad tím, jak by vše vypadalo, pokud by starý hřbitov zůstal zachován. Dnes by šlo o hojně navštěvovanou turistickou atrakci nejen kvůli pochovaným významným osobnostem, ale i kvůli zajímavým náhrobkům, které chtěli zachovat i někteří prostějovští radní ve 30. letech. Škola by stála klidně vedle hřbitova, stejně jako na desítkách míst v Česku. Čas vrátit nelze. Ale je naší společnou morální povinností se pokusit příkoří napravovat, protože to bude nakonec ku prospěchu především generacím budoucím.

O historii se má říkat pravda. I za okupace byli v Prostějově lidé, kteří se vědomě odmítali podílet na arizacích, kteří měli odvahu pomáhat svým židovským spoluobčanům v těžkých dobách. Věřím, že dobré vůle vymanit se z totalitních dědictví nakonec zvítězí.

Tomáš Jelínek, Kolel Damesek Eliezer

(Text vyšel v Prostějovských radničných listech v prosinci 2016.)

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.