Historie

Židovský hřbitov jako dům věčnosti

Mimořádná úcta patří v judaismu životu a náleží i tělu, z něhož život vyprchal a které opustila duše. Hlavním požadavkem židovského pohřbu je uložení zesnulého do země a zajištění neporušitelnosti hrobu a celého hřbitova. Exhumace je povolena jen za výjimečných okolností, kdy byl například někdo pohřben mimo židovský hřbitov. Hrobové místo je věčné a je zakázáno rušit věčný klid a mír zesnulého. Proto je i jedním z hebrejských názvů pro hřbitov – bejt olam – dům věčnosti.

Význam náhrobků

Pohlednice ze starého židovského hřbitova v Prostějově

Nedatovaná pohlednice ze starého židovského hřbitova v Prostějově (Muzeum a galerie v Prostějově, sbírka fotografie)

Náhrobek je považován za nezcizitelný majetek zemřelého. Představuje dar mrtvému, který má zůstat na místě pohřbu navždy. Nesmí být nikdy použit k žádnému jinému účelu jako např. dláždění dvorů, stavbu domů či vytesání jiného náhrobku. Náhrobek byl většinou věnován zemřelému jeho nejbližším příbuzným (manželem, manželkou, dětmi), ale u nemajetných členů židovské obce mohl být pořízen i na náklady pohřebního bratrstva či náboženské obce.

Historické náhrobky vedle označení místa pohřbu často obsahují důležité informace o životě zesnulého a jeho rodinných vazbách. Až do přelomu 18. a 19. století jsou texty náhrobků psány hebrejsky. V průběhu 19. století se na náhrobcích objevují nejprve informace v latince o jménu zemřelé osoby a případně i datu úmrtí, postupně se ale od hebrejštiny upouští a omezuje se i rozsah osobních informací. Starý židovský hřbitov v Prostějově měl na své jižní straně tradiční deskovité náhrobky z pískovců s hebrejskými texty a v severní části u dnešní Studentské ulice byly spíše novější žulové či mramorové náhrobky s německými nápisy.

Historie starého židovského hřbitova v Prostějově

Obraz Richarda Kaňáka

Hřbitov svou atmosférou inspiroval i prostějovského malíře Richarda Kaňáka (Muzeum a galerie v Prostějově, sbírka výtvarné umění)

Starý židovský hřbitov byl založen v roce 1801, v prostoru ohraničeném dnešní Lidickou, Studentskou a Tylovou ulicí, patřil k nejzajímavějším prostějovským místům. Vstupovalo se na něj klasicistní branou z dnešní Lidické ulice, která stála vedle malého domku se zahradou. Hřbitov nebyl v prvních desetiletích své existence obehnán zdí, která byla pravděpodobně postavena až někdy po roce 1833. To je i důvod, proč byly některé náhrobky ze starších hrobů na hraně plochy hřbitova do zdi zabudovány. Středem celého prostranství vedla cesta lemovaná alejí stromů, některé z nich lze dodnes spatřit v parku. Na ploše o rozloze 6528 m2 se nacházelo 1924 náhrobků. Tyto informace máme díky pečlivé práci prostějovského pohřebního bratrstva, jehož členové počátkem 20. století přepsali čitelné části náhrobních textů a vytvořili podrobný plánek hrobových míst. Hřbitov byl rozdělen do 20 skupin. Asi uprostřed jeho severní strany u dnešní Studentské ulice se nacházela obřadní síň a u ní je zakreslen i menší vchod, kterým je pravděpodobně tzv. kohenská branka. Poslední pohřeb se uskutečnil 11. května 1908.

Ve 30. letech 20. století mělo město Prostějov v plánu židovský hřbitov koupit a zřídit na tomto místě veřejnou budovou se sadovým prostředím. Jednání započala v roce 1938, ale prostějovská židovská obec byla z náboženských důvodů ochotna prodat jen nemovitosti, které nebyly přímou součástí hřbitova. Dne 1. srpna 1939 píše starosta Sedláček na protektorátní ministerstvo vnitra: „V městě Prostějově jest starý židovský hřbitov, v uzavřené části města, kde již se mnoho let nepochovává a hřbitovní plocha nejen že nikomu neprospívá , nýbrž je na závadu rozvoji města. Z tohoto důvodu jednalo město Prostějov s Náboženskou obcí židovskou v Prostějově o výkupu této plochy a když jednání uvázlo na mrtvém bodě pro zásadní odpor zástupců jmenované náboženské obce, rozhodlo zastupitelstvo města Prostějova usnesením ze dne 28. června 1939, aby plocha starého židovského hřbitova …byla pro nutné účely komunikační a asanační vyvlastněna.“ Tento krok vedení Prostějova nevyšel. V červnu totiž vychází nařízení říšského protektora o židovském majetku a hřbitov byl nakonec „arizován“ a stal říšským majetkem. V průběhu okupace se mění i správa Prostějova a byla zrušena i prostějovské židovské obec. Na přelomu června a července 1942 byli téměř všichni židovští obyvatelé města odvlečeni do Terezína. Německý starosta Maxmilián Girth tak hřbitov pro potřeby města kupuje až v roce 1943 od tzv. Vystěhovaleckého fondu pro Čechy a Moravu, který měl v držení všechen konfiskovaný židovský majetek v protektorátu.

Hřbitov bez náhrobků

Hřbitov bez náhrobků (archiv čtenáře Prostějovského deníku)

O likvidaci hřbitova neexistují žádné písemné záznamy. Dochovala se ale série fotografií, z nichž je patrné, jak místo vypadalo krátce před likvidací. Náhrobky jsou očíslovány nebo jen označeny křížem. Podle analogie z jiných míst v Česku, vyprávění pamětníků a nedávných nálezů náhrobků byly kvalitnější náhrobní kameny nabídnuty k prodeji kameníkům a dalším možným zpracovatelům, starší deskovité náhrobky z měkkého kameny se využily pro hospodářské stavby v Prostějově a okolí. Plocha bez náhrobků měla být následně využívána jako cvičiště. Po válce byl pozemek hřbitova jako německý majetek převeden opět do vlastnictví města, v jehož držení je do současnosti.

Výstavba školy

Výstavba školy počátkem 70. let (foto J. Grulich)

Po válce se místo využívalo jako hřiště a děti rodičům říkaly, že si jdou hrát na „žiďák“. V 50. letech podle poznámek JUDr. Bohuslava Krause (nar. 28.11.1907 Prostějov, zem. 2.4.1983 Prostějov) stávaly ve východní části hřbitova i kolotoče. Kraus tyto poměry kritizoval, že se tak „tančí nad mrtvými“. Později se dokonce uvažovalo, že na místě hřbitova mohou vzniknout městské lázně. Byl zde ale zřízen park. V letech 1970–1974 byla při jižní straně hřbitovní plochy postavena škola a na západní části areálu parkoviště. V roce 2001 město Prostějov nechalo na plochu hřbitova instalovat památník, jehož autorem je Ing. arch. Blahoslava Adamíka. Na jeho pravé části je nápis: „V těchto místech byl v letech 1801–1908 židovský hřbitov“. Skutečností však je, že hřbitov s náhrobky přečkal okupaci určitě až do roku 1943. Jelikož i přes různé stavební zásahy zde do dnešních dnů zůstaly ostatky pochovaných, je celé místo podle židovské tradice hřbitovem i dnes. To je ostatně hlavním důvodem iniciativy za rehabilitaci starého židovského hřbitova.

(Pro podrobnější informaci o historii hřbitova doporučujeme studii PhDr. Marie Dokoupilové  Zánik druhého židovského hřbitova v Prostějove z roku 2008.)

Památník

V roce 2001 město instalovalo na plochu hřbitova památník